February 2015

Running and panicking

19. february 2015 at 6:00 | Katlyn |  My thoughts
Salut,
už je to zase nějaký pátek, kdy jsem se naposledy ozvala. Přesněji to jsou už skoro dva měsíce. Hups. Ale teď jsem tady a rozhodně nějaký ten článek přidám, a tím nemyslím jen tento. Určitě se ještě k něčemu dokopu, třeba dokonce k nějaké povídce, či básničce. Snad. Teď ale můžete v klidu přejít na můj další vykecávací článek o tom, co je nového u mě doma
(ne, že by to bylo nějak extra zajímavé, či vás to
zajímalo)
.
Začněme sportovně. Rozhodla jsem se, že musím začít něco dělat. TímTím myslím cokoliv, ať už plavat či něco hrát. Prostě hlavně ať se alespoň trochu hýbu. Jako první jsem chtěla začít normálně posilovat. Takové ty obyčejné sedy lehy, však to znáte. Ale pak jsem nějakou náhodou (někdy se trávit čas na tumblru velice vyplatí) natrefila na zajímavou běhací aplikaci. Jmenuje se Zombies, Run! a jestli ji někdo zná, tak myslím, že může potvrdit, že běhání je s ní velice zajímavé. Nejenom, že útoky zombíků nutí člověka rozhodně přidat, ale i zajímavý děj hned přidá na efektivitě. Bohužel ta originálni aplikace mi na mobilu nefunguje, ale naštěstí mají i přípravu na pěti kilometrový běh, což mi jede, takže mám s čím běhat. A tak tedy bylo rozhodnuto.


Čímž se dostáváme k tomu, co jsem chtěla říct. V úterý odpoledne jsem se poprvé vydala si zaběhat ven, pěkně na čerstvý vzduch (tady by se dalo polemizovat, jak moc čerstvý je ostravský vzduch), ať to taky je mnohem zábavnější než běhat dokolečka v uzavřené místnosti jak křeček v kolečku. Samozřejmě pořádně oblečena, aby mi nebylo příliš teplo, ikdyž mohla jsem se obléct více. Prostě tenké sportovní kalhoty byly až moc tenké. To už je ale jedno. To je tak, když vám teploměr na balkéně ukazuje 25°C, zatímco venku je tak pět.
Zima však nebyla to nejhorší. Bahno, které bylo opravdu všude, by se ještě dalo přežít, ikdyž nepříjemně klouzalo, ale že chodníky byly opravdu dokonale namrzlé byla věc druhá. Já jsem jen přitom svém "běháním" (ano, tady ty uvozovky opravdu patří, jelikož jsem spíše po chodníku klouzala a modlila se, ať sebou někde nešvihnu) se několikrát již vyděla na zemi. Myslím, že ostatní chodci ze mě museli mít docela srandu, zvlášť když všichni byli navhlečeni v tlustých bundách, z čehom mi byla ještě větší zima. Už nikdy nepůjdu běhat v zimě, na to jsem příliš teplomilná. Snad to bude lepší na jaře.


Ale teď z jiného soudku. Víte, že už to bude jen tak osm týdnů do maturity? Jo, je tomu tak. Což znamená, že už pomalu, ale za to jistě, začínám panikařit. Vůbec nevím, co budu dělat. Písemných testů se vůbec neobávám. Třeba takovou češtinu jsme již zkoušeli a je to celkem lehký. A angličtina je prý taky lehká, takže věřím (a doufám), že to zvládnu. Horší budou slohovky. Ani ne tak z AJ, jako ta z češtiny. Jsem si stoprocentně jistá, že si vyberu nějaké vyprávění, protože nic jiného asi nezvládnu napsat. Možná ještě popis by se dal, ale rozhodně ne úvaha. Tu prostě neumím. Což je fajn, protože teď budeme psát dvě. Great!
Ne, nejhorší budou ústní část. Proč já jsem se jen rozhodla, že chci maturovat z biologie a chemie. A jo, já bych ráda na medicínu. Tady opravdu nevím, jak to dopadne. Já prostě už z toho mám hrůzu, takže nechci ani vidět, jak to bude vypadat v květnu. (Panic attack!) K tomu ještě můžu rovnout přidat přímačky a budu na zhroucení. Hlavně se nemůžu (prosím tady si povšimněte toho sarkazmu) dočkat všeobecných přepokladů, to bude ještě sranda. Takže k tomu mohu říct jen jednu jedinou věc.


Tak ale ještě nějaká pozitivní zpráva. Teď mám ještě prázdniny, takže se můžu pěkně začít učit a připravovat (haha). K tomu mi konečně přišel poslední vánoční dárek, knížka The Zoo at the Edge of the World, na kterou jsem se opravdu dlouho těšila a nemůžu se dočkat až si ji pěkně přečtu.
Taky myslím, že už jsem se dlouho nenasmála u sledování filmu, jako když začnete spolu s někým přemýšlet nad pohádkovou logikou. Kouzelná romance nebyla ještě nikdy tak vtipná. Ne vážně, my jsme se smály od začátku do konce.
A to je všechno, mojí drazí. Mějte se fanfárově a užívejte si zimy, dokud to ještě jde. Já zatím budu netrpělivě čekat na jaro.